Průvodce expozicí Sokolov

Krajské muzeum Sokolov má v budově zámku rozsáhlé výstavní prostory. Stálá expozice v I. patře zámku má celkem 11 výstavních sálů. K pořádání krátkodobých výstav slouží malý výstavní sál u vstupu do expozice. Další výstavní prostor o 6 sálech se nachází v přízemí zámku pod arkádami. Tento prostor je využíván ke krátkodobým tématickým výstavám.

Do stálé expozice našeho muzea vcházíme hlavním schodištěm do vstupního vestibulu. Na schodišti je vystaven renesanční zvon ze 16. stol. ze zbořeného kostela sv. Jana Křtitele v Lokti, originál dvojsochy boha Poseidona ze zámecké kašny a velký obraz – pohled na Sokolov kolem r. 1830, jehož autorem je sokolovský rodák, malíř a grafik Toni Schönecker (1893 – 1979). Obraz byl namalován podle starší veduty a jedná se o nejrozměrnější plátno ve sbírkách muzea. Na boční zdi je zavěšen další obraz, pohled na Loket s řetězovým mostem z doby kolem r. 1900. Na stěně za ním jsou zavěšeny keramické znaky současných a bývalých měst a městeček Sokolovska (Jindřichovice, Oloví, Kraslice, Sokolov, Rotava, Kynšperk nad Ohří, Krásno, Chodov, Chlum sv. Maří, Březová, Habartov, Horní Slavkov, Loket, Nové Sedlo). V nice před pokladnou stojí barokní socha Panny Marie Immaculaty z r. 1695 z obce Hřebeny. Byla vandalsky stržena v r. 1990 a téhož roku převezena do muzea a tím zachráněna před dalším ničením.

Dále je umístěno stanoviště pokladní, kde je možno zakoupit vedle vstupenek, také publikace, pohlednice a upomínkové předměty.

Vlastní expozice se skládá ze tří základních částí – příroda Sokolovska, dějiny Sokolovska a dějiny rudného a uhelného hornictví na Sokolovsku.

Příroda Sokolovska

V 1. sále se můžeme seznámit jak s rozmanitostí přírody Sokolovska, tak i se složitým geologickým vývojem této oblasti. Uprostřed místnosti je v rozměrné vitríně umístěna geobotanická mapa Sokolovska zachycující stav vegetace před lidskými zásahy.

Velkou část místnosti zabírají na zemi i ve vitrínách umístěné geologické a mineralogické exponáty. Na území Sokolovska se nachází velká část sběratelsky zajímavých minerálů. Mnoho minerálů a hornin bylo v minulosti i v současnosti průmyslově zpracováváno. Jedná se např. o cínovec, molybdenit, wolframit, chalkopyrit, galenit, greisen, hadec, arsenopyrit, kaolín, sklářské písky, cihlářské a keramické hlíny, železné rudy, sírníky a samozřejmě hnědé uhlí. Z nerostů stojí za zmínku minerál karfolit, který byl poprvé na světě objeven v krásenském greisenu. Zajímavostí je také přírodní kulovitá odlučnost greisenu z bývalého dolu Stannum v Krásně, která u návštěvníků vzbuzuje otázku, zda nejde o dělovou kouli. Světoznámá, už J. W. Goethem popsaná, jsou tzv. karlovarská dvojčata z okolí Lokte. Jedná se o srostlice živce. Známým českým meteoritickým železem je proslulý tzv. Zakletý purkrabí z Lokte, který byl nalezen kolem roku 1400. Jeho původní hmotnost byla kolem 100 kg, ale postupně byl rozřezán na několik menších dílů a vědecky zkoumán. Ukázky z tohoto železa jsou např. v Národním muzeu v Praze nebo přírodovědném muzeu ve Vídni. Název je odvozen od jedné pověsti, která se k meteoritu váže. Vystaven je sádrový model meteoritu v jeho původní podobě. V naší oblasti se také nachází několik cenných chráněných přírodních výtvorů. Jedná se o lokalitu Vysoký kámen – vyhlídkové místo na skalním útvaru, čedičový lom Rotava – sloupcovitá odlučnost čediče „Rotavské varhany“, Kamenný hřib u Krásné Lípy – typický rozpad žuly, Svatošské skály v údolí Ohře, údolí Ohře – pseudokrasové jeskyně v třetihorních usazeninách, Dominova skalka ve Slavkovském lese – vypreparované hadcové skalky.

Ve vitrínách jsou dále vystaveny subtropické zkamenělé rostliny v pískovci a křemenci z tzv. Starosedelského souvrství. V dalších vitrínách jsou umístěny ukázky vzácných druhů fauny a flóry Sokolovska, např. rostliny rosnatka anglická a rosnatka okrouhlolistá – naše nejznámější masožravá rostlina. Zajímavá je i blatka bažinná – stromovitá forma rašelinné borovice. Jeden panel je věnován lišejníkům Krušných hor. Z fauny jsou zastoupeny některé druhy brouků a mravenců, z obratlovců např. ještěrka živorodá, zmije obecná a skokan hnědý.

Expozice přírody je zakončena výřezem „Sokolovského dubu“, který stál na území bývalého zámeckého parku a byl pokácen 24.3.1994. Byl starý asi 300 let a jeho obvod metr nad zemí měl 595 cm.

Dějiny Sokolovska

Ve 2. sále jsou na archeologických nálezech prezentovány doklady k pravěkému a slovanskému osídlení Sokolovska. Těch se v oblasti nachází velmi málo, jednak z důvodů řídkého osídlení v tehdejší době, jednak kvůli po staletí probíhající těžbě surovin. Jsou zde vystaveny nálezy ze střední doby kamenné, doby bronzové a doby železné. Zajímavostí, která poutá pozornost návštěvníků, je mamutí kel ze skrývky dolu Medard mezi bývalými obcemi Čistá a Lísková. Už středověkého původu jsou dva cenné románské reliéfy z 12. stol. pocházející z kostela sv. Jiljí v Kostelní na Kraslicku. Středověké období dále prezentují kopie různých listin a privilegií, husitské války, které se naší oblasti příliš nedotkly, velká nástěnná mapa a kopie písemných materiálů. Středisko správní organizace kraje – město a hrad Loket dokládají archeologické nálezy a gotický královský znak z jedné z hradních bran. Dominantní exponáty v sále jsou dvě dřevořezby – Panna Marie Chlumská, milostná soška ze známého poutního místa v Chlumu sv. Maří (pochází z období kolem r. 1300, v expozici kopie) a sousoší Piety z Kynšperka nad Ohří. Místnost doplňuje velká vitrína (v muzejní mluvě přejmenovaná podle tvaru na „briketu“), ve které je znázorněno nejstarší doložené osídlení Sokolovska s datumy prvních písemných zmínek k daným lokalitám.

Ve 3. sále se opět nachází ukázky listin a privilegií šlechty a českých králů, dále zámky a dveřní petlice ze 17. a 18. stol., ukázky kovářské práce z Horního Slavkova. Ve vitrínách jsou kopie řezbářských prací s pozdně gotickými rysy z poč. 16. stol. z Kynšperku nad Ohří. Jedná se o apoštoly sv. Petra a sv. Jakuba ze skupinového výjevu Kristus s apoštoly na Olivetské hoře. Návštěvníka zaujme i malý soubor archeologických nálezů z hradu Kynšperk nad Ohří, které pocházejí z 15. – 16. stol. Samotný hrad zanikl v 17. stol. a v 19. stol. bylo jeho zbytků použito ke stavbě silnice. Na zdech jsou zavěšeny olejomalby – císař Josef II. od neznámého autora a obraz církevního hodnostáře, obojí z 2. pol. 18. stol. U oken stojí kopie pozdně gotické doupovské Madony z doby kolem r. 1490 (originál vlastní Řád křížovníků s červenou hvězdou) a originál dřevořezby sousoší sv. Anny Samatřetí z  roku 1744, který pochází z kaple sv. Anny v Lokti. Mezi sochami je pracovní model Mariánského sloupu ze Starého náměstí v Sokolově, použitý při jeho restaurování v r. 1996. Sálu dominuje rozměrný obraz, olejomalba na plátně představující sv. Cecílii, patronku hudby. Pochází z Horního Slavkova a namaloval jej malíř Eliáš Dollhopf v roce 1768. Vše je doplněno ukázkami chebských malovaných truhel a sokolovské cechovní pokladnice ze 17. stol.

4. sál expozice začíná prezentací součástí výzbroje z období třicetileté války. Je zde část tzv. maxmiliánské zbroje, jezdecká přilba zvaná pappenheimka, pěchotní španělská přilba morion a kyrys, neboli plát, kryjící hruď vojáka. Na stěnách jsou dvě halapartny ze 17. stol. Mapa ve vitríně ukazuje jednotlivá válečná tažení v období války na Sokolovsku, která kraj zle zpustošila. Život se zde ale nezastavil, a tak nám další exponáty představují řemeslnické cechy, cínařské a keramické výrobky i zobrazení barokních staveb. Zajímavé jsou i kovářské výrobky z Lokte a také pouta, řetízky a potupný nákrčník z vězení loketského hradu. V místnosti jsou dále kopie různých listin, mapa zobrazující povstání poddaných, halapartna – odznak ponocného a barokní zvon z r. 1783. Vitrína u okna představuje barokní zbožnost na plastikách sv. Jana Nepomuckého a obrázcích svatých – podmalbách na skle. Je zde i zmínka o kapucínském klášteře v Sokolově a lékárenství v Horním Slavkově. Vedle je umístěna rozměrná barokní dřevořezba z 18. stol. představující spícího sv. Jana Evangelistu. Uprostřed je umístěn jeden z nejcennějších exponátů sokolovského muzea, a to domácí vyřezávaný zasklený oltářík s výjevem ukřižování a zastaveními trpícího Ježíše Krista. Jedná se o vzácnou řezbářskou práci v novorokokovém stylu od kynšperského architekta Kašpara Jägera a chebského řezbáře Simona Buberla z 2. po. 19. stol. Volnou předlohou pro toto dílo byla známá křížová a poutní cesta do Maria Loreto ve Starém Hroznatově u Chebu. Velká vitrína uprostřed sálu nám ukazuje šlechtické a městské podnikání na Sokolovsku v 17. a 18. století.

5. sál je věnovaný rozvoji průmyslu v oblasti, Starckovým minerálním závodům, zemědělství a etnografii. Ve vitrínách jsou předměty představující lidové výrobky, ozdobné střelecké terče z Horního Slavkova a ukázky z produkce keramiček, porcelánek, cínařských dílen a minerálních závodů na Sokolovsku v 19. stol. Zajímavé jsou i akvarely minerálních závodů v oblasti a keramické nádoby – retorty, užívané při výrobě kyseliny sírové. Významný počin – založení první porcelánové manufaktury v Čechách v roce 1792 v Horním Slavkově připomínají ukázky jejich výrobků. Život zemědělského lidu na venkově nám připomene lidová malovaná skříň, zemědělské nářadí i předměty denní potřeby. Hlavním exponátem je rozměrný obraz – olejomalba – pohled na město Sokolov se zámkem a kapucínským klášterem ve 2. pol. 17. stol. Před ním je umístěn kovářský měch, ukázka vybavení vesnické kovárny v 19. stol. Interiér sálu doplňují tři typy tzv. chebských křesel, z nichž vyřezávané s figurami je svatební. Nad židlemi jsou umístěny zarámované fragmenty cechovních praporů ze Sokolova. Velká vitrína uprostřed prezentuje rozvoj průmyslového podnikání na Sokolovsku v 19. stol.

6. sál je věnovaný vzpomínce na významné politické události konce 19. a počátkem 20. stol. Na mapě a některých exponátech jsou ukázány místa dělnických bouří a stávkových bojů na Sokolovsku. Zmínka je i o významném rodinném podniku J. D. Starcka, který změnil název na Montan und Industrialwerke vormals Joh. Dav. Starck. Hornickou tradici propaguje prapor s hornickým patronem sv. Prokopem. Je zde také připomenuta I. světová válka (1914-1918), která svými důsledky značně postihla i Sokolovsko. Archivní fotografie nám ukazují velký zajatecký tábor v Jindřichovicích, kde byli soustředěni vedle italských a ruských hlavně srbští váleční zajatci. Velká fotografie mauzolea a památníku připomíná tyto oběti Velké války. V další vitríně jsou dokumenty k československým legiím v zahraničí, jejichž obětavý boj umožnil vznik samostatné Československé republiky. Politické a hospodářské zmatky po ukončení války vyvrcholily vyhlášením německé provincie Deutschböhmen dne 29.10.1918, jejíž existenci ukončil rázný zákrok československého vojska. Expozici doplňují vitríny s válečnými vyznamenáními, potravinovými lístky a ukázkami vojenských přileb.

7. sál, který je tvořen dvěmi místnostmi, nám ukazuje jednak část průmyslových výrob na Sokolovsku, jednak pohnuté dějiny let 1936-1945. V první části je prezentována výroba porcelánu od základních surovin až po finální výrobky v porcelánce Haas a Czjzek v Horním Slavkově. Tato velmi přehledná expozice byla vybudována s pomocí uvedené porcelánky v roce 2002. Není však opomenuta ani významná výroba v dalších porcelánkách na Sokolovsku, a to v Chodově, Lokti a Loučkách. Jak průmyslovou, tak i podomáckou tradici výroby hudebních nástrojů ukazují vystavené nástroje citera, harfa, harmonika a klarinet z Kraslic, hoboje z Horního Slavkova a housle z Lubů. Historickou i novodobou produkci výroby obalového skla v Novém Sedle prezentují ukázky různých druhů lahví.

Druhá místnost sálu je věnována přípravě ČSR na obranu před nacistickým Německem v letech 1936-1938. Jsou zde fotografie zbraní a výzbroje a modely objektů československého opevnění. Je zde zmíněna i existence kasáren v Sokolově, které byly sídlem části pěšího pluku Doss Alto. Rozpínavost nacistů dokládají dokumenty k útokům zfanatizovaných henleinovců na československé orgány a četnické stanice. Jsou zde popsány tragédie, které se odehrály v Habartově, Bublavě a Krajkové. Předválečnému četnictvu je věnována jedna vitrína dokumentující jejich výzbroj a výstroj. Zrůdnost nacistické ideologie dokládá expozice ženského koncentračního tábora ve Svatavě. Druhá světová válka se válečnými akcemi Sokolovska příliš nedotkla, kromě několika náletů spojeneckého letectva. Sokolov byl osvobozen americkou armádou 7.5.1945. Na americkou armádu upomíná vitrína s mapkami a fotografiemi výzbroje pěších jednotek.

Rudné a uhelné hornictví na Sokolovsku

8. sál obsahuje historický úvodník k těžbě rud na Sokolovsku. Hned na kraji nás vítá opuková polychromovaná socha horníka ze zbořeného kostela v Kraslicích. Horník ve slavnostním kroji, dar těžaře Johanna Meyenscheina z r. 1624, tvořil opěru pod původní dřevěnou kazatelnou kostela. Vedle něho se nachází dřevěné modely těžních strojů a důlní výdřevy, zhotovené podle předloh z knihy Dvanáct knih o hornictví a hutnictví od Jiřího Agricoly, vydané poprvé r. 1556 v Basileji. Nad modely je zavěšen rozměrný obraz sv. Jiří – drakobijce, olejomalba ze 17. stol. pocházející z kostela sv. Jiří v Horním Slavkově. Na výstavním panelu je prezentován složitý průběh restaurátorských prací, které tomuto obrazu vrátily jeho původní vzhled. Ve vitrínách jsou exponáty a kopie listin dokumentující historický vývoj rudného hornictví na Sokolovsku. Zajímavým a cenným exponátem je část soupravy na čerpání důlních vod ze 16. stol. z Horního Slavkova a tzv. cínová pera – zkoušky jakosti cínu. Pro názornost je vedle ve vitríně umístěn průřez historickým cínovým dolem, oživený postavami pracujících horníků, doplněný schematickými modely důlních zařízení ze 16. stol. Hornické tradice a úctu ke svatým představuje torzo hornického praporu se sv. Prokopem – patronem horníků z 18. stol. Expozici v místnosti doplňují mlýnské kameny z úpravny cínové rudy, pocházející ze 16. stol., které byly nalezeny v Krásně. Důlní dopravu prezentuje model důlního vozíku – tzv. huntu, užívaného v rudných dolech v 16. stol. Velká vitrína s plastickou mapou Sokolovska názorně ukazuje místa, kde k těžbě rud docházelo a upozorňuje na jejich zpracování. Současně dokumentuje i hustotu osídlení oblasti.

V 9. sále je expozice hornictví na Sokolovsku v údobí průmyslové revoluce v letech 1830-1880. Ve vitrínách jsou prezentovány hornické měřící přístroje, které už v 19. století dosahují značné technické úrovně, dále různé druhy důlních svítidel a nástrojů. Dřevěné plastiky horníků ukazují jejich stylové oblečení a staly se často používaným námětem zejména lidových umělců. Hornické hole zvané švancary, jež mají tvar ozdobné sekery a hornická kožená zástěra tzv. flek, bývaly nedílnou součástí kroje horníka. Šavle, kordy a ozdobné čepice – čáky, byly součástí slavnostního hornického oblečení pro vyšší rakouské báňské úředníky. Zajímavostí, která se líbí hlavně dětem, jsou pohyblivé přenosné modely dolů, zvané „štufenwerky“. Zhotovovali si je zruční horničtí důchodci, kteří je ukazovali ve školách, na poutích a slavnostech. Za almužnu, kterou za to dostali, si opatřovali prostředky k obživě. Pod modely jsou vystaveny velké keramické nádoby vyráběné firmou J. D. Starck, které sloužily k přepravě kyseliny sírové – olea. Okované dřevěné džbery sloužily k jednoduchému způsobu dobývání uhlí mělkými jámami, většinou pomocí vrátků. Tento způsob nazýváme selské dobývání a jelikož výchozy slojí hnědého uhlí jsou v sokolovské pánvi v malé hloubce, mohl vlastně těžit v malém množství uhlí kdokoliv. Vedle stojí rozměrný dřevěný model uhelného dolu z Kladenska a model vodosloupcového těžního stroje. Expozice v místnosti ještě doplňují olejomalby minerálních závodů podnikatele J. D. Starcka. K nejstarším a nejvýznamnějším patřil závod Nejsvětější Trojice ve Starém Sedle u Lokte. Na nejúspěšnějšího podnikatele na Sokolovsku J. D. Starcka (1770-1841), který byl za své zásluhy o rozvoj hornictví a chemického průmyslu dokonce povýšen do šlechtického stavu, upomínají dva obrazy na stěně. Na olejomalbách z 1. pol. 19. stol. je zobrazen J. D. Starck a jeho manželka. Velká vitrína uprostřed místnosti ukazuje rozsah uhelného hornictví na Sokolovsku v období průmyslové revoluce.

10. sál nám zprostředkovává historii hornictví od konce 19. stol. do 40. let 20. stol. Ve vitrínách jsou vystaveny přístroje a pracovní nástroje užívané v dolech v 1. pol. 20. století. Jedná se o ruční vrtáky, pneumatické sbíjecí kladivo, záchranné přístroje, měřící přístroje používané důlními měřiči, elektrické odpalovací přístroje a důlní lampy. Zajímavá je i Pielerova bezpečnostní důlní lampa na měření výbušných důlních plynů.Vedle ve vitríně je prezentována činnost bývalého závodu Stannum, bývalých Rudných dolů Příbram. Je zde znázorněno ložisko cíno-wolframových rud, propadliny starých důlních děl, pohled na důl, úpravnu a plavírnu a také práce v podzemí. Celý panel je již však jen historií, neboť důl Stannum ukončil činnost v roce 1991. V dalších vitrínách jsou krojové součásti hornické uniformy, které umožňují představu o slavnostním oděvu horníka v 1. pol. 20. stol. Interiér sálu doplňují staré důlní ventilátory, velký plynoměr na měření důlních plynů, torzo elektrického důlního vrátku, ruční důlní čerpadlo na vodu, obraz zaniklé kynšperské briketárny a dva slavnostní hornické prapory. Prapor s obrazem opata sv. Prokopa, patrona horníků a prapor karlovarského hornického sdružení. Plastická mapa ve velké skleněné vitríně dokumentuje rozvoj báňského průmyslu a těžebních kapacit v období technické revoluce koncem 19. stol. a v první polovině století dvacátého na Sokolovsku.

V 11. a posledním sále expozice je prezentována poslední etapa rozvoje hornictví na Sokolovsku vymezená léty 1945-1989. Po roce 1989 a velkých politicko – společenských změnách ve společnosti se vývoj hornictví, které už je dávno za svým zenitem, ubírá zcela jiným směrem. Místo rekordních těžeb a nerozumného hospodaření spojeného s těžkým ekologickým zatížením krajiny nastává pozvolný útlum a více je preferováno racionální využití hnědého uhlí s důrazem na zahlazování následků důlní činnosti. Toto je však již jiná kapitola dějin hornictví na Sokolovsku.

Poslední sál nám zachycuje svým zaměřením a exponáty etapu socialistického vývoje hornictví. Ve vitrínách jsou opět měřící důlní přístroje, vrtné korunky, detektory, pneumatické kladivo atd. Velkoplošné fotografie nám ukazují techniku lomové těžby a také výsledky rekultivací. Dále jsou zde vystaveny hornické přilby, důlní elektrické lampy, nářadí, atrapy důlních náloží a důlní pancéřovaný telefon v protivýbušném provedení. Expozici doplňují i modely důlní kolejové dopravy jako např. důlní elektrická odklizová lokomotiva E14 (E2E2). Bezpečnost práce v důlních provozech nám prezentují ukázky kyslíkového oživovacího přístroje a individuálních samospasitelných záchranných přístrojů. Interiér doplňuje hornický prapor z dolu Pohraniční stráž ve Svatavě a 3 obrazy – olejomalby zobrazující práci na povrchových uhelných lomech.

Vzpomínkou na nedávnou socialistickou minulost jsou ukázky darů družebních těžebních podniků z bývalých socialistických států. Velká vitrína uprostřed ukazuje s trochou nostalgie velmi schematicky stav těžebních prací na Sokolovsku koncem 80. let 20. stol. s vyznačením třech důležitých provozů – elektrárna Tisová, kombinát pro zpracování hnědého uhlí Vřesová a hlubinný důl Marie v Královském Poříčí (zrušen v roce 1991, zlikvidován do roku 1994). Z dolu Marie v Královském Poříčí má sokolovské muzeum zajímavý exponát – zachráněný parní důlní těžní stroj z roku 1897, který je nainstalován v expozici Hornického muzea v Krásně.
 
Obrazová příloha